Síla přátelství - SP-Pomsta je sladká

Druhý den odpoledne, po vyučování přišli Harry, Hermiona, Ron a Mer za Mellie do knihovny. Snažili se jít tiše, aby ji nevyrušili. Dařilo se jim to. Přiblížili se těsně k ní, ale ona byla pořád zabraná do knihy, kterou četla. Až Meredith zakřičela: „BÁÁF!“ Mellie se lekla tolik, že strachy zařvala a zaklapla knihu.
Harry, Ron i Mer se okamžitě rozesmáli, jen Hermiona zůstávala chladná.
„Ticho! Zbláznili jste se? Co vás to napadlo? Málem mě kleplo!“ běsnila Mellanie. Meredith a Ron jen ukazovali jeden na druhého a Hermiona protáčela oči v sloup.
„Hermiono! Čekala bych, že je zadržíš!“ vyčítala Mellie své kamarádce nečinnost.
„Znáš je, nedalo se to!“ hájila se.
„No jo, co jste mi chtěli?“ protáhla Mellie. „My jsme vymysleli...“začala Mer ale vyprskla smíchy, takže svou myšlenku nedořekla. „...perfektní žertíííík...“ chtěl ji doplnit Ron, ale začal se taky smát. Mellie se prosebně koukla na Harryho: „Vymysleli jsme nějakou blbost na Malfoye.“ Vysvětlil konečně pěkně v celku Harry. Mellanii proběhl po tváři úsměv, „Tak to jo a kdo z vás mi je schopný normálně vysvětlit, o co půjde?“
Mer a Ron se vzájemně podpírali a dořehtávali.
„Já!“prohlásila vítězně Mer, „Prostě budeme číhat na některý chodbě. Natáhneme provázek a až půjde na večeři, tak ho napneme a on se natáhne a třeba si rozrazí noc. Nos.“ A zase se začali spolu s Ronem smát. Pousmívala se i Mellanie.
„Nebo nás chytnou a my se dostanem do průšvihu,“ uvažovala chladně Hermiona, „musíte být nenápadný, jinak vás váš smích prozradí ještě dřív než něco stačíte podniknout.“
„Hermi, pochopil jsem správně, že ty se účastnit nebudeš?“ zeptal se jí Harry. „Ano, to jsi teda pochopil. Já budu jen přihlížet!“ potvrdila Hermiona. „Já chci držet s Mer provázek! Tohle nám nemůžete upřít!“ dožadoval se Ron. „Dobře a já budu, emm, hlídkovat až půjde Malfuj?“ dodala Mellie, „Kdy to provedeme?“
„Hned!“ vypálili ze sebe Mer i Ron zároveň. Ron tahal s kalhot dlouhý provázek a omotával si ho kolem dlaně. Vyšli z knihovny a zastavili se až u jedné z křižovatek, jejíž jedna cesta vedla do Velké síně.
„Myslíte, že tudy půjde na večeři, co?“ šeptla Mellie. „Jasně!“ přitakala Mer a stejně jako Ron si vzala jeden konec provázku a stoupla si za protější zeď. Provázek nechali ležet na zemi, aby mezi nevinnými procházejícími nevzbuzoval pozornost. „Až půjde, tak řeknu slovo záchod!“ Mer se uchechtla: „Proč zrovna takový blbý slovo?“
Odpověděla jí pro změnu Hermiona: „Protože když si budeme spolu povídat, tak aby to vypadalo nenápadně. Kdyby řekla slovo provázek, všichni by věděli, o co jde.“ Všichni souhlasili, akce se mohla rozjet. Mer a Ron byly schovaní za zdmi a v ruce s připraveným provázkem. Hermiona a Mellie stály o kousek dál tak, aby na sebe viděli, povídaly si a každou chvilku se koutkem oka podívaly, jestli už jejich oběť nejde.
Tu se ozvalo od Mellanie: „Počkej Hermi, skočím si na záchod.“ Meredith a Ron napnuli provázek. „Hele, Matthewsová! Ty už zase… áááá!“ nestačil dopovědět Malfoy, protože jak se soustředil na Mellanii, nevšiml si provázku a zakopl. Hodil krásnou hubu a z nosu mu okamžitě začala téct krev. „Jááu, to bolí, udělejte někdo něco!“ vřískal a držel si svou ruku na nose. Jeho kumpáni kolem něj začali poskakovat, ale nic nezmohli – kouzla jim vůbec nešla. Pětice přátel se svíjela na zemi smíchy.
Najednou k Malfoyovi přiběhl Peter. Udělal pár pohybů hůlkou a zastavil krvácení. „Bude to dobré, pane Malfoyi, radši si dojděte ještě k madame Pomfreyové na ošetřovnu,“ dával mu instrukce profesor a Draco s brekem odešel.
Peter se postavil nad Meredith. Ta ho však díky svým záchvatům smíchu vůbec nevnímala. Teprve až promluvil, zvedla k němu hlavu. „Slečno Meredith, předpokládám, že ten provázek, co držíte v ruce byl předmět pádu pana Malfoye. Tohle bych do vás opravdu nikdy neřekl. No nic. Každý večer, po čtrnáct dní si za váš čin budete odpykávat u mě školní trest. A buďte ráda, že to skončilo pouze jen tím trestem.“
„Ale pane,“ začal Ron. „Meredith v tom nebyla sama. Já jsem jí pomáhal!“
„Pane Weasleyi, při činu jsem viděl pouze slečnu Meredith. Chtěl bych se proto vyvarovat křivého obvinění. Je od Vás moc hezké, že se ji snažíte krýt, ale myslím, že slečna Meredith je již dost stará a inteligentní na to, aby věděla, že takové věci se nedělají!“ káral ji Peter.
„Ano. Vím, udělala jsem blbost. Byla to čistě jenom moje záležitost. Nikdo z nich v tom nejel se mnou!“ rozhodla se zalhat Meredith.
„Výborně, k trestu nastoupíte hned zítra. To by bylo vše studenti, dobrou noc!“ rozloučil se s nimi.
„Proč jsi to udělala?“ vyjel na ni Ron.
„Protože! Byl to stejně můj nápad! Navíc ten trest nic hroznýho nebude a třeba se ještě pocvičím v lékouzelnictví!“ odsekla.
„Díky,“ řekl Ron. „Jo, dík!“ přidala se i Mellie. „Já vám to říkala!“ začala Hermiona.
„No jo, paní vševědoucí! Příště zkus radši předpovědět co za otázky bude na písemce! Pojďte, já mám strašnej hlad!“ ukončil Harry, který jim předtím pomáhal s provázkem, a všichni vydali se společně na večeři.